Did we moved from the blank generation to just a _blank generation?
..coming up (as I'm going to actually move it back from my del.icio.us and getpocket)
Komenského cesta ke světlu byla skrze postupné poznávání, pampaedii spolu s pansofií se zásadou Omnes, omnia, omnino, tedy učit všechny všechno a všemi způsoby.
Věděl totiž, že "částečné úsilí ukáže se vždy a všude marné" (Komenský, J.A.: Cesta světla. Mladá fronta, Praha 1992, s. 19.). Nástrojem mu byla didaktika (dovednost učit) ruku v ruce s pedagogikou (čemu a kdy učit).
Cílem bylo, a stále je, "zaplašit temnotu lidských zmatků" (Patočka, J.: Komeniologické studie II. OIKOYMENH, Praha 1998, s. 179.).
docere ducere est
škola má "dovést člověka k tomu, aby byl vskutku člověkem." (Patočka, J.: Komeniologické studie II. OIKOYMENH, Praha 1998, s. 359.)
"A man's whole life depends on the instruction he has received during boyhood." (Komenský, J.A.: Didactica magna, kap. 10, s. 80.)
Lékaře stále najdete v nemocnici, a vzdělání ve škole.
You don't have to know everything. You simply need to know where to find it when necessary (John Brunner) is wrong. You don't have to know everything but you should be prepared for WHAT you will find.
"I realize now that there was something else about the Coopers that set them apart from other Negroes I have seen and met since. Because they were not hurt or insulted, they were not defensive or combative. Because their dignity was intact, they had no need to be overbearing, and because the Cooper boys had never heard that they were inferior, their minds could grow to their true limits." (Steinbeck, J.: Travels with Charley. Penguin Books, London 1986, s. 247.)
Stuart Firestein, Vesmír 2017/11
Postupně ve mně rostl nepříjemný pocit, že přednáška je v čemsi úplně jiná než moje práce v laboratoři. Tam mám také studenty, ale o faktech se spolu bavíme poměrně málo. Většinu času se snažíme přijít na to, jak odpovědět na otázky, které nás napadají. Bavíme se o tom, co nevíme. Ty debaty jsou velmi vzrušující - na rozdíl od přednášek. Tam se student musí naučit všechna fakta a pak je na mne u zkoušky vyklopí zpátky. Říkáme tomu bulimické učení. Nacpete si vědomosti do chřtánu, na zkoušce je vyzvracíte a přírůstek na váze, tedy v tomto případě vzrůst pochopení, není úměrný vynaloženému úsilí. [..] Poslední lekci jsem proto věnoval tomu, co o mozku nevíme. Nebyl nejmenší problém tím přednášku naplnit. [..] Vidím tu spojitost mezi neznalostí a nezdraem. Základní neznalost se týká toho, co nevíme. Hlubší neznalost se týká toho, co nevíme, že nevíme. Jak to zjistíme? Cestou k tomu je podle mne nezdar. [..] Když čtete knihy Johna Deweyho, říkáte si, že bychom měli dělat přesně to, co doporučuje. Že bychom měli učit o nezdarech. Že bychom měli studentům dát čas na objevování, že bychom je měli vtáhnout do problému, a ne je pouze zavalit fakty. [..] nemáme dobré nástroje hodnocení. Používáme velmi hrubé nástroje jako standardizovaný závěrečný test s výběrem možných odpovědí. To nás nutí učit určitým způsobem, který zajistí, že studenti u takové zkoušky uspějí. Dokud nepřijdeme s lepšími nástroji hodnocení, nic se nezmění. [..] Můžeme do toho zapojit učitele, matematiky, statistiky, počítačové vědce i tvůrce her, protože lidé si rádi hrají a herní průmysl vyvinul jeden z nejlepších systémů hodnocení. [..] Potíž je i v tom, že dobré hodnocení vyžaduje určitý čas. Často není zřejmé, jak student v prvním ročníku vlastně dopadl, dokud se nedostane do čtvrtého. [..] Klade to velké nároky na trpělivost. [..] Naprostá většina umění se prodá za zhruba takovou cenu, kterou někdo předem odhadl. Takže pro Christie's pracuje někdo, kdo ví, jak kvantitativně ohodnotit umění. Je-li to možné u umění, jistě lze s vysokou mírou spolehlivosti kvantitativně posuzovat i vzdělání. [..] Říkáme "vysoká škola", ale ve skutečnosti je to podobné, jako když se dříve chodilo k mistrovi do učení. Vztah se školitelem je klíčový. Vše, co jako vědec publikuji, bude zapomenuto nejpozději za deset let. Ale práce studentů, kterým jsem něco předal, bude pokračovat.
Léna Brauner, MfD 6. 11. 2017
Jsem už teď vyděšená mým okolím, kde děti začaly chodit do škol a jejich rodiče jsou nešťastní, že se jim změnily.
Když jsem mu kdysi vyčítal, že je moc hodný na studenta, který podle mého názoru odváděl mizernou práci, vyprávěl mi toto: Nedávno byl v porotě prestižní literární soutěže. Jednomyslně to vyhrála nějaká žena a ukázalo se, že je to jeho bývalá studentka. Její práce byla později velmi ceněna, ale on ji kdysi považoval za nejhorší a nejméně nadějnou z lidí, které za celých dvacet let učil. "Co kdybych ji tehdy odradil?" zeptal se mě. [..] Kdyby bylo po jeho, vyučování i semináře by vedli sami studenti [..] Když se studenta zeptal, co si o něčem myslí, tak ho odpově opravdu zajímala.
http://www.nytimes.com/books/98/09/27/specials/mcinerney-carver.html (Jay McInerney: Raymond Carver: A Still, Small Voice. New York: The New York Times Book Review 1989/8/6.)
/* Jay McInerney. In: Raymond CARVER, O čem mluvíme, když mluvíme o lásce, Praha: Volvox Globator, 2016 (překl. J. Hrubý), (1. vyd.). */
"It's too bad Teach for America Fellows are not doing better in New Orleans. There were black teachers who have been teaching in [school district] for 15 years. Then they think it’s a good idea to bring in some 22-year-old straight out of school who can teach better than these teachers. It wasn’t as impactful as they wanted it to be."
https://projecthumanize.us/blog/2017/5/24/ebbie-businessman-in-atlanta-georgia
"Typical academic material gives me enough to get from A to B to C when what I really want is the entire alphabet, complete with all directions for how to use it, what it is good for and most importantly, why I should care about it."
Sociální sítě, facebook a rychlá komunikace mezi lidmi. To mi připadá zásadnější než umělá inteligence a algoritmy. Vytváří to větší celky [..] Překotnost změn je veliká. Člověk je tvor, který možná není připraven tak rychlé změny podstupovat
Libor Winkler 18. 10. 2016, http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/host/_zprava/pripravujeme-libor-winkler-sef-nadacniho-fondu-neuron--1660458
Do budoucna je třeba počítat s jednou věcí. Těžko obsaditelné profese budou ve velké míře nahrazeny automaty. Podle některých prognóz do pěti let budou ve velkých prodejnách jen jedna dvě pokladny a občas kontroloři, kteří hlídají, zda je vše naskenováno a zaplaceno. [..] Automatizace se odehrává na všech úrovních, ačkoliv to není navenek úplně vidět. [..] Obchodníci si díky úspoře personálních nákladů dokážou vydělat na to, že se z prodavače stane opět odborný rádce, zbožíznalec. [..] Mně je 62 a nemám s technologií žádný problém. Hranice se pořád posouvá, a navíc jsou technologie čím dál tím jednodušší.
Marta Nováková, MfD 20. 9. 2016
Your dreams today can become your passions tomorrow. Don’t be afraid to make mistakes, because that’s the beauty of being young. You can experiment, try things out, and discover what you can be. The future often looks daunting, but go forth and create your own!
Lee Hsien Loong, https://www.facebook.com/leehsienloong/photos/a.344710778924968.83425.125845680811480/1147857108610327/
Mnohokrát se mi stalo, že přišel rodič konzultovat, co má dělat se svým dítětem, které přestalo chodit do školy, protože začalo hrát on-line hry a stalo se na nich závislé. Následně vyšlo najevo, že v rodině chybí přirozená komunikace. Každý rodinný příslušník má svůj počítač
Zdeňka Košatecká, Rodina DNES 6. 1. 2016
Podle mě je české školství příšerné. Rozčiluje mě ta jeho přísnost, uměle tvořená autorita. Myslím, že pedagog by měl být kámoš. Když je kamarád a mám ho rád, tak mu přece nebudu dělat nějaké naschvály, nebudu chodit za školu. Protože si řeknu, ty vole, to je frajer. David Gránský, Magazín DNES 5. 1. 2016
Vydali se do Iquitosu na střední, ale nezvládli platit ubytování a jídlo a nemohli školu dokončit. Lidé a Země, č. 2/2016
Je to tvrdý, navíc je tu velká rivalita, ale pokud nemáš ten.. jak se tomu říká.. životopis, je to to jediný, co tady můžeš dělat. nosič bez jména, Peru, Lidé a Země, č. 2/2016
MfD 20. 10. 2016, A13
Na záchod bych dítě z hodiny nikdy nepustila Co se stane, když se budoucí učitelé dovědí už na fakultě, jaká rizika je čekají při práci s dětmi? Vystraší se tak, že absolventů půjde učit ještě méně než teď.
Libuše Černá je jedinou soudní znalkyní v zemi pro oblast školství a zároveň se stará o to, aby na školách bylo méně úrazů. Po 50 letech ve školství umí srovnávat jeho proměny a vidí, že ředitelé dnes fungují jako „děvečky pro všechno“, učitelé na úkor dětí více papírují, samy děti mnohdy po vzoru rodičů nemají moc motivaci do školy vůbec jít. A rodiče? „Měli by se dozvědět, jak mají své děti učit a vychovávat,“ říká učitelka.
„Když chcete učitelku odstranit, stačí se na ni jediný den zaměřit a zjistíte, kolik předpisů porušuje.“ To jsou vaše slova. Jak to myslíte?
Učitel má při své práci, kdy má dohled nad dětmi, spoustu „mrtvých“ míst, kdy nemůže vše dodržovat, jak má. Učí několik hodin v kuse, vykonává dohled nad žáky o přestávkách, a aby vše udělal správně, musel by si ráno sehnat vozík a na něj naložit vše, co bude během dne potřebovat. A to včetně pemprsek, protože v rámci své odpovědnosti za děti nebude mít možnost si ani odskočit. Nesmí je spustit z dohledu. Ale jak tedy řešit opačnou situaci, kdy žák potřebuje na toaletu při hodině? Má jít učitelka s ním, aby ho neztratila z dohledu, čímž ztratí z dohledu celý zbytek třídy? Nebo ho pustí, on tam uklouzne, zraní se... Pak je to nedbalostní trestný čin při výkonu povolání.
Vy byste dítě na záchod pustila?
Já bych ho nikdy nepustila.
To se má počurat?
Nemůže se počurat. Musíme začít řešit systém, který je běžný na Západě i na některých našich úřadech, kam si například lidé chodí pro dávky. Když úřednice cítí ohrožení, stiskne tlačítko a někdo jí přijde pomoci. Stejně to může udělat učitelka. Stiskne tlačítko, přijde někdo z kanceláře, dítě odvede a zase přivede. Je to takto jednoduché.
Jak je možné, že máme pro oblast školství jedinou soudní znalkyni?
Příprava je obtížná. Mám výhodu, že jsem 50 let učitelkou a jednotlivé případy si umím představit. Je tedy potřeba mít zkušenost ze školství a doplnit si náročnou odbornost.
Které případy vám jako soudní znalkyni nejvíce utkvěly v paměti?
V posledních letech jsem řešila dva smrtelné. Prvním bylo utonutí v řece Moravě, kdy šlo o nekázeň chlapce na raftu. Tyto školní výlety zásadně nedoporučuji, ať si je podnikají rodiče s dětmi sami. Odpovědnost učitele je veliká a rizika obrovská. Druhý případ souvisí s pádem trampolíny na dítě, které teprve začalo chodit na základní školu. Dodnes nemohu pochopit, co dělalo dítě nesprávným nebo nebezpečným způsobem? Odpověď zní: Nestačilo utéct.
Jsou ještě jiná extrémní rizika, která si běžně neuvědomíme?
Když dá učitel na výletě dětem rozchod na neznámém místě a řekne, že se tam sejdou za hodinu. Takový případ jsem řešila. Žáci šli do muzea, ale popletli si východ – bylo jich tam několik. Odešli jinudy a srazilo je auto.
Jste velkým kritikem autobusové přepravy dětí. V čem je problém?
Autobusy nejsou správně vybavené, navíc mě neuspokojuje odpověď ministerstva dopravy, že od roku 2004 procházejí technickými kontrolami. Nestačí to, nikdo to totiž nekontroluje.
V té výbavě jde o pásy?
N ejen. Autobus musí být vybaven tříbodovým záchytným systémem. Ten spočívá v šikmém pásu přes tělo jako v autě a dvou pásech napříč. Ale jsou tu i jiné věci. Škola musí mít určité nároky. Má se například ptát, kdy byla poslední technická kontrola. Jedním z mých případů byla tragická nehoda. Škola zorganizovala sobotní výlet, jeli i rodiče a v nemocnici skončily celé rodiny. Autobus měl špatné pneumatiky, pršelo… Při nehodě zemřela učitelka a sražený chodec a všichni ostatní v autobuse byli zraněni.
Kdy budeme mít pro děti bezpečnější autobusy?
Podporuji iniciativu rodičů, kteří se snaží toho dosáhnout. Našli si mě, abych jim pomohla, a naše úsilí začíná dostávat už i právní rámec. Nejvíc mě zlobilo, že Karosa Vysoké Mýto, která před časem patřila Francouzům, vyráběla pro jejich děti bezpečné školní autobusy. Takže Česká republika vyráběla autobusy pro děti ve Francii a naše děti jezdí hůře než dobytek? Je to nezájem společnosti a neúcta k dětem, když nechceme vědět, čím pojedou na plavání, na školní výlet, na hory.
Před časem pobodal školák v Rakovníku učitelku. Pak se však začalo mluvit o tom, že ho mohla vyprovokovat ponižováním kvůli jeho koktání. Co si o tom myslíte?
Já měla úctu ke každému dítěti. Také jsem učila žáka, který se zajíkal. Nenechávala jsem ho recitovat báseň před třídou, zkoušela jsem ho v kabinetě. Vždyť to dítě trpí, třída ho prostě nevezme.
Jak se dá zabránit tomu, že učitel není nestranný a někoho ponižuje?
Přirovnejme ukončení vysokoškolského studia učitele k ukončení autoškoly. Získáte řidičský průkaz a máte oprávnění k jízdě, ale zkušenosti získáváte až každodenním ježděním. Někdo celý život nebourá, dokáže se s obtížemi vyrovnat, ctí předpisy. Tak je to i u učitelů, když opustí fakultu. Léta bojuji za to, aby se bezpečnost, s níž šikana souvisí, zařadila do jejich vzdělávání. Mnoho absolventů však učit vůbec nejde. A bylo mi řečeno, že pokud fakulty tuto výuku zavedou a připraví učitele na bezpečnostně rizikové situace, tak nepůjdou učit ani ti ostatní.
Odradí je ta odpovědnost?
Jeden proděkan mi řekl, že když se studenti na škole dozvědí o rizicích, která v naší profesi jsou, a o velké zodpovědnosti za děti, vystraší je to a po ukončení studií si najdou zaměstnání mimo školství. Znám případy, kdy učitelé pracují třeba jako finanční poradci.
Na konferenci Pražského právnického podzimu jste označila právní povědomí učitelů za právní bezvědomí. Proč tak přísné hodnocení?
Poznala jsem to na celorepublikových seminářích, které jsem vedla na téma bezpečné zacházení s chemickými látkami. Z otázek, které kladli, i z toho, že si při přednášce dělali něco jiného, jsem pochopila, že je to nezajímá. Že mi nerozumí a mnohdy ani rozumět nechtějí. Jakékoliv vzdělávání v oblasti bezpečnosti je doslova obtěžuje.
Ministerstvo školství připravuje novou právní úpravu ochrany učitele. Opravdu ji potřebují?
Myslím, že to snad ani není nutné. Vycházím přitom i ze své soudněznalecké praxe. Je podstatné, aby učitel dokázal dítě podržet a povzbudit a nenechal mu hned dát punc darebáka. To se snadno udělá, ale je to k ničemu.
Ředitel školy na Olomoucku propustil učitelku, protože na škole v přírodě dohlížela na děti, když se myly. Její kolegyně nahlásily podezření ze zneužití, rázem povýšily, ale ani rodiče, ani státní zástupce neuvěřili, že by učitelka dětem ublížila. Měl ji ředitel propustit?
Ať by ta učitelka udělala cokoli, vše by bylo špatně. Protože když chci psa bít, tak si hůl obstarám. Na podobná rizika upozorňuji zvlášť učitele tělesné výchovy. Předpokládám, že když někdo bude chtít učitele tělocviku zlikvidovat, bude to podobný případ. „Ideální“ situace je, když dává záchranu. Žákyně skáče přes kozu, učitel vidí, že se špatně odrazila a kozu nepřeskočí, tak ji chytne, nešťastně se jí dotkne na prsou a je z toho malér. Když se pak domluví dvě tři žákyně, tak ho zničí. Jednoho takového učitele jsem potkala, vracel se do školství po 25 letech trestu, kdy nesměl učit. Myslím si, že v případě učitelky z Olomoucka zásadně selhal mechanismus školy. Ředitel ji propustit neměl.
Učila jste 50 let a zažila dobu, kdy pedagogové měli větší úctu. Proč utrpěli takový společenský pád?
Od doby, kdy jsem v roce 1966 začínala učit, se změnilo mnoho věcí. Dříve bylo pouto mezi učitelem a žákem silnější. Moji žáci, to byly „moje“ děti. Chodili jsme na pochodové cvičení, pak jsme šli ke mně domů a tam jsme si vyprávěli... Dnes každý koupí dítěti tablet a čeká, že se zabaví samo.
Co musí učitelé udělat, aby autoritu získali zpět?
Autoritu si nikdo nekoupí. Tu si musíte vybudovat. Pro vztah učitel–žák je důležitá vzájemná úcta a dítě musí mít k učiteli důvěru. Pokud ten nemá čas školáka ani vyslechnout, je to špatně.
Co si myslíte o dnešních rodičích?
Jedni mají dost peněz a přehnanou péči o své děti. Druzí jsou ochotni se pro dítě obětovat, ale nemají moc peněz. Třetí skupině říkejme „vzory nevzory“. Dítě má jít do školy, ale otec od rána sedí doma a sleduje televizi. Žije ze sociálních dávek. Nic neumí a ani nic umět nechce. Tak se nedivme, že dítě neví, proč by mělo jít do školy a mít povinnosti. A když se pak školáci ze všech tří skupin sejdou v jedné třídě, jedno má pětistovku na den a druhé nemá ani na svačinu, co se asi tak může ve škole dít?
Ve své praxi se setkáváte s šikanou. Sledovala jste případ z pražské školy, kde žáci šikanovali učitelku? Žena zemřela a řešilo se, jakou roli v tragédii sehrálo její týrání.
Znám ten případ jen z televize a je mi líto, že paní učitelka zemřela.
Co jste si o tom všem myslela?
To, co se dělo na škole, se nemělo podceňovat. Nevím, jestli učitelka nenacházela u nikoho pochopení nebo jestli brala jako své selhání, že si nedokázala autoritu u žáků získat. Co mě však zaráží nejvíc, je to, že rodiče, kteří by se měli stydět za to, co jejich hoši udělali, mají tu odvahu a drzost tvrdit, že jejich dítě za nic nemůže! To souvisí s malou autoritou učitelů. Zatímco dříve nesměl říct školák před rodiči nic špatného o učiteli, dnes je to naopak… Škola nemůže podléhat nátlaku rodičů a nechat si od nich všechno líbit. Rodiče nemohou škole velet. Křiví tím jen charaktery svých dětí a vrátí se jim to, až oni sami budou potřebovat pomoc. Děti se zaštítí tím, že rodiče od nich nikdy nic nechtěli, naopak jim vše zařídili tak, aby se měly dobře – tak proč by to najednou mělo být opačně? Leckteří rodiče si vůči škole dělají, co chtějí. Dítěti vyběhají, že ze zdravotních důvodů nemůže cvičit, ale když se jede na pobyt k moři, běhají znovu, aby získali potvrzení, že dítěti už je dobře a jet může.
James has always considered the future of business to be entrepreneur-focused rather than capital-focused. Hot or Not is a prime example of how the internet can make this possible.
James’s suggestion to the newcomers in this business would simply be:
“Just do it.”
Concepts don’t have to be complex to work.
If the interface works, then don’t complicate it.
http://www.jamesaltucher.com/2015/08/ep-127-james-hong-hot-or-not/
Dlouhodobý trend je odliv z technických pozic, za což nese vinu tuzemské školství. Není dostatek absolventů technických oborů, a to nemluvím pouze o vysokých, ale i středních školách a odborných učilištích. Pokud někdo dnes dokončí školu technického zaměření, tak nemá problém sehnat práci a firmy se o něj perou. Na druhou stranu se zde vyskytují absolventi humanitních věd, kteří mají problém s uplatněním. O tom mluví zaměstnavatelé řadu let a školství se stejně nemění. [..] velká část lidí, kteří ještě figurují v těch pěti šesti procentech nezaměstnaných, buď nechce pracovat, nebo je nezaměstnatelná. Martin Štrupl (HAMÉ), MfD 9. 10. 2015, A10.
Já si myslím, že ve škole se životu v kolektivu moc nenaučíte. Pořád je tam učitelka, která všechno řeší a koordinuje. Škola je navíc jediné místo, kde jsou všechny bytosti v jedné věkové kategorii, což v životě není přirozené. V rodině jsou maminky, babičky, žije se v komunitě. [..] Přivedlo mě k tomu zjištění, že děti najednou ztrácejí o učení zájem, ztrácejí jiskru. Zjišťovala jsem si, jaké jsou možnosti, a druhý den už do školy nemusely. Helena Houdová, Moje psychologie 08/16
Já myslím, že to mají těžší. [..] V Praze je konzervatoř, DAMU, soukromá herecká škola. V Brně JAMU, konzervatoř, v Ostravě konzervatoř. Každý rok chrlí nové absolventy. Nemají co hrát. Jiří Bartoška, Mag. DNES 18. 8. 2016
...
[..] Lidi v centru Prahy honí nějaké figurky, které se jim zobrazují v mobilech. [..] Bude se to zhoršovat. Já už jsem naštěstí v letech, ale mých dětí se to už může týkat. [..] Začíná to v rodině. Já vím, že je těžké zakazovat děcku, aby chytalo příšery, když je chytají všechna děcka ve škole [..] Děti sedí u počítačů, poslouchají, co jim říkají nějací debilové, kteří si říkají youtubeři, a maminky je ještě vozí na tábory, aby se s nimi osobně potkaly. Jiří Bartoška, Mag. DNES 18. 8. 2016
Radost má mít každé dítě. Je to strašně snadné, ale v realitě to nefunguje, protože hodně dětí zavalují povinnosti a ony tu radost ztrácejí. Nahlodá jim to psychiku, tělesný výkon může mířit někam, kam nechceme. Téma radosti je však aktuální pro všechny. Tomáš Rychnovský, fyzioterapeut, MfD 11. 2. 2016, A10.
Člověk, který nečte nemá žádnou výhodu oproti těm, kteří číst neumí. unknown
1 Who you are 2 Where you are 3 How you live (https://twitter.com/mystreetfilms)
Whilst inspiration to reform comes from the heart, it is only achieved by the intellect. Herbert Hoover
The classic phrase is that liberal education is to learn something about everything and everything about something. Donald Knuth
Systém práce církevního sněmu
Letos je poprvé synoda rozdělena do tří částí [výzvy / povolání / poslání rodiny] podle tematických oddílů dokumentu Instrumentum Laboris. O každém tématu zvlášť tak budou biskupové nejprve hovořit na plénu a poté se mu budou věnovat více do hloubky v jedné ze 13 jazykových skupin. Na závěr bude z práce každé skupiny vyhotoveno shrnutí. Po ukončení všech tří částí bude komisí, složené z biskupů všech pěti kontinentů, vypracována jedna závěrečná zpráva. Ta bude předložena 22. října na plénu, které o ní po připomínkách bude hlasovat 24. října. Výsledný text bude předložen papeži, jemuž přísluší další rozhodování. Monika Klimentová, KT 6. 10. 2015
Už do školy jdem
spořádaným řadem,
ruce vydrhnuté, čisté tváře máme.
A teď huch,
napněme sluch,
ať slyšíme dobře, co nás učí,
jinak nic nepoznáme.Když se budem válet,
ve škole zahálet,
povede se nám zle, budem pykat za to!
Teď rychle dále,
ať znalosti máme!
Dražší jsou nad stříbro, nad zlato!(Moberg, V.: Usedlíci. Knižní klub, Praha 1994, s. 192.)
Mládež je a vždycky byla dobrá, je to jen otázkou, jak se s ní pracuje. sestra Michaela Lokvencová, KaTyd 1/2016
I resented school,
but I never resented learning. William Saroyan
The most valuable commodity I know of is information. Gordon Gekko, Wall Street 1987
co učit?
Don't ever take a fence down
until you know why it was put up. Robert Frost
Je však nepopiratelné, že tu v popředí stojí ztráta ideálů. Člověk byl vždy ochoten přínést oběť nějaké ideji, přesahující rámec jeho vlastní osoby. Byl by k tomu ochoten i dnes, kdyby byly ideje, jež by mu imponovaly. autor neznámý, novinový výstřižek, asi 1978
...
Bezpočet lidí bez pevného majetku, bez nadřízeného postavení a bez práva na vědomí vlastní nepostradatelnosti degenerovalo v masu a tím bylo vytrženo z kořene. Lékař se musí snažit člověka opět funkcionalizovat, což znamená přidělit mu někde nějakou úlohu, nějaký význam. Jedině tak lze přimět k zastavení rozpad osobního světa. autor neznámý, výstřižek, asi 1978
"So I have just one wish for you - the good luck to be somewhere where you are free to maintain the kind of integrity I have described, and where you do not feel forced by a need to maintain your position in the organi- zation, or financial support, or so on, to lose your integrity. May you have that freedom." (Feynman, R.P.: Surely You're Joking, Mr. Feynman!. Vintage, London 1992, s. 346.)
...
"Srdce moudrých je v domě truchlení, ale srdce hlupáků v domě radovánek." Kaz. 7,4
...
"Co komu sluší, toho se šetřiti musí." (Komenský, J.A.: Informatorium školy mateřské. Academia, Praha 2007, s. 78.)
"...In what field did you do your work?" "In physics," I said. "Oh. Well, nobody knows anything about that, so I guess we can't talk about it." "On the contrary," I answered. "It's because somebody knows something about it that we can't talk about physics. It's the things that nobody knows anything about that we can discuss. We can talk about the weather; we can talk about social problems; we can talk about psychology; we can talk about international finance - gold transfers we can't talk about, because those are understood
- so it's the subject that nobody knows anything about that we can all talk about!" (Feynman, R.P.: Surely You're Joking, Mr. Feynman!. Vintage, London 1992, s. 310.)
"S pomocí knih se mnozí stávají učenými i mimo školu, bez knih pak nikdo nebývá učený ani ve škole." (Komenský, J.A.: Jak dovedně užívat knih, hlavního nástroje vzdělávání. Okresní knihovna M. J. Sychry, Žďár nad Sázavou 1991, s. 4.)
"All things are taught and learned through examples, precepts, and exercises. This is most clearly illustrated in the arts and crafts, ... where ... a model is always presented first; then ... it is explained; and, finally, it is reproduced by imitation... For the Creator of all things formed human nature in such a way... This, then, is the only, true, lasting, and best method of teaching and learning - none better will ever be devised." (Jelinek, V.: The Analytical Didactic of Comenius. The University of Chicago Press, Chicago 1953, s. 110-111.)
...
"Úkol vzdělávání je jasný: primárním cílem musí být zvýšení adaptivní schopnosti jednotlivce - aby se rychle a snadno přizpůsoboval ustavičným změnám... Našemu žáčkovi už nestačí, aby pochopil minulost. Nestačí mu dokonce ani, aby rozuměl přítomnosti, neboť to, co je zde nyní, brzy zmizí. Musí se naučit předvídat směry a tempo změny." (Toffler, A.: Šok z budoucnosti. Práce, Praha 1992.)
Odkaz Jana Amose Komenského kultuře vzdělávání, Praha, listopad 2007
"Učitel má cvičit nejprve žákovy smysly, poté jeho jazyk a následně dovednosti." CHOCHOLOVÁ, PÁNKOVÁ, STEINER: Jan Amos Komenský: Odkaz kultuře vzdělávání, Academia, Praha, 2009, s. 61
...
"Autonomie kultury školního vzdělávání je hodnota, kterou musíme bránit před náporem krátkozrakého prakticismu a užitkovosti. Nepřipravujeme 'lidský zdroj' ani neakumulujeme 'lidský kapitál', ale vychováváme člověka." -- Václav Hampl, rektor UK tamtez, s. 30
"Vzdělání pro vzdělání, to není ještě služba. Každé vzdělání, malé - velké - ukládá mravní povinnost vzdělanému využít toho, čemu se naučil a dostati ve svém oboru kupředu sebe i své vrstevníky, nebo následovníky."
Jan Antonin Bata, 1937
Jan Antonín Baťa: Za obchodem kolem světa. Krásná Lípa: Nakladatelství Marek Belza, 2006 2. vydání ISBN 80-903360-6-X strana 81
František Palacký: Český národ v nové Evropě
"Povinnost jest zvláště mladších, aby záhy cvičili a připravovali se opravdově k jízdě o závod se všemi výtečníky domácími i cizokrajnými na poli jak naučném, tak i krasoumném."
z řeči ve Svatoboru 27. listopadu 1864, strana 54
"V té samé míře, jak dobrý učitel náleží k největším dobrodincům, náleží učitel špatný také k nejhořším škůdcům veřejným, třeba by se ničím více neprohřešoval, než-li že nejdražší klenot lidu, srdce i mysli vzrůstajících pokolení, obmeškává vésti k dobrému."
-- Palacký, 17. května 1863, Svatobor
František Palacký: O vzdělání lidu
"Zázračnou mocí páry a elektřiny dána poměrům světovým nová míra, staré hráze mezi zeměmi a národy mizejí vždy více, všecky čeledi, všecka plemena pokolení lidského sblížily se k sobě, dotýkají a otírají se o sebe vzájemně, a samožilové každého rodu náležejí napotom do říše bájek. Tím vzbudila se řevnivost mezi národy v míře předtím nikdy neznámé, a roste již i bude vzrůstati čím dále tím více; kdo nepoběží napotom o závod se sousedy svými, zakrsá i zahyne konečně a neuchranně. I ptám se, má-li právě náš národ, spanilými dary ducha od boha nad jiné hojněji nadaný, nedbalostí a nedomyslností vůdcův svých straniti a neúčastniti se v závodu, který jediný může zaručiti život jeho do budoucnosti? .. Čas jest, aby povzbudil se znova národ náš a orientoval se v duchu věku nového [..] Musímeť i my účastniti se v obchodu světovém a kořistiti pro sebe z pokroku všeobecného; musímeť opustiti, ne starou víru a poctivost svou, ale starý a zarytý onen zvyk šlendriánský, onu dávnou ochabělost a zahálku, která jest příčinou chudoby a malomyslnosti naší; [..] Nemáme-li zakrsati a octnouti se na mizině, musíme ztrojnásobniti přičinlivost svou a staviti se co nejvíce možná v roveň s jinými národy, kteří podnikavostí svou opanovali kraje světa."
ze Zprávy o připravování naučného slovníka pro Čechy, Moravany a Slováky 1852
Myšlenky Františka Palackého strana 55 vydal Kruh přátel československé knihy péčí týdeníku "Čechoslovák" v Londýně, nedatováno
"Po desetiletí byli upřednostňováni studenti s dobrou pamětí před dobře myslícími atd. S tím vším je nutno alespoň dodatečně ještě něco podnikat." s. 50
"Neměla by být věnována tak velká pozornost jednorázovým okolnostem, jako je momentální nepřipravenost, nesoustředěnost, psychické výkyvy atd. atd., a také jednotlivé známky. Je nesmysl rozhodovat o dalším možném studiu na základě průměrných známek apod." s. 51
"Společnosti bude záležet na výsledcích, nikoliv na jednotnosti způsobů, jak se k výsledkům dojde." s. 52
- března 1989
HEJDÁNEK, Ladislav: Co je dnes zapotřebí, Praha, Knihovna Václava Havla, 2012, s. 48
You say you want to be successful. You see yourself as a future Richard Branson, an Oprah, or a Bill Gates - someone the world will remember. [...] Most people don't actually want to face the flinch; they just want to be in a movie about it. They want the glory, not the suffering. They don't want scars because they like being soft. They don't want to be humiliated; they want respect - they just don't want to earn it. They want the keys handed to them. But it doesn't work that way.
The Flinch, Julien Smith
I cannot teach you the game of basketball until your conditioning is at a level that allows me to do so. Coach Carter
"Because when I was young and I'd get an A on a history test or whatever.. I'd get this good feeling about all the things that I could be. And then I never became any of them. The Pursuit of Happyness
React
Typescript
Django
Laravel
Facebook
Microsoft
Google
Alibaba
D3
Tencent